4. července 2020
Když loni odcházelo do nového domova poslední štěně z vrhu A, zdál se plánovaný sraz tak daleko...
Původní datum srazu odpovídalo zhruba datumu prvních narozenin štěňat. Všichni jsme se těšili na druhý prodloužený májový víkend, kdy se společně sejdeme na hradě Helfštýně. Díky té koronavirové blbosti se tak ale nestalo a sraz se mohl uskutečnit až tento první prázdninový víkend. Člověk by i řekl, že to tak asi mělo být, neboť vše klaplo na jedničku.
Sobotní ráno 4.7. se probudilo do krásného letního dne plného sluníčka a modré oblohy, i když několik dní před tím v kuse intenzivně pršelo. Dopoledne se všechna štěňátka sešla na rodné hroudě, teda až na Jessicu (Fló) jejiž majitelé nechtěli opouštět Rakousko v této koronavirové situaci, což samozřejmě chápu. Po vzájemném seznámení se všech účastníků srazu navzájem a po šílených honičkách Áček po zahradě, jsme vyrazili na výlet. Pro svou chrtí rodinu jsem si připravila, myslím, příjemnou procházku na chatu Hrádek, která se nachází v nadmořské výšce 650 m n.m. a od našeho domu je vzdálená zhruba 4,8 km nenáročné chůze. Pro některé účastníky byl výšlap do těchto nadmořských výšek složitější díky 100 % vlhkosti a celkově vysoké pocitové teplotě. Nakonec to všichni ve zdraví přežili a všichni jsme se zdárně sešli ve výčepu horské chaty, kde pivečka a limonády svlažily naše vyčerpaná těla. Strategicky jsme obsadili všechna volná místa na sezení ve stínu kolem chaty a popíjejíc čekali na objednané jídlo.
Pro další příchozí turisty byla naše chrtí ekipa velkou atrakcí. Sešlo se nás 13 dospělých, 6 juniorů a 11 chrtů. Po hodinové pauze na občerstvení se celá chrtí rodina vydala ještě o pár metrů výše nad chatu, na vyhlídku ve starém lomu, kde se před námi otevřel výhled na obec Hrádek pod námi. Pokračovali jsme pak ještě po hřebeni k hoře Filipce, kde se po pár stech metrech nachází Zvonička Sv. Isidora z Madridu, ochránce manželů, dětí a zemědělců. Zvonička zde stojí od roku 2012, kdy byla vysvěcena biskupem Františkem Václavem Lobkowicem a mnoho novomanželských párů si jí volí jako místo svatebního obřadu. Ve zoničce najdete dva zvony. Větší odbíjí každou hodinu a menší, který je umístěn ve vyřezané bustě patrona zvoničky. Kdo na něj zazvoní a vysloví přání, tak bude podle pověsti splněno, protože život Svatého Isidora byl plný zázraků a uzdravení. Na kameni u zvoničky je tento vzkaz pro všechny návštěvníky: "Kdo jednou zazvoní, bude žít spokojeně až do smrti." Dojem z tohoto místa umocňuje i nádherný výhled do okolí, a proto jsme neodolali a udělali u kapličky i společné foto.
Původně jsem měla v plánu se všemi ještě pokračovat dál až k chatě na Filipce, ale vzhledem k velkému teplu a dusnu jsme se rozhodli pro cestu zpět, jen jinou trasou. Zastavili jsme se ještě na naší chatce, která je taky v Hrádku a na tento prodloužený prázdninový víkend se stala domovem pro milou mladou rodinu, Veroniku a Davida, majitele Lyry (Lízy), kteří se rozhodli u nás zůstat trochu déle a poznat Hrádek o něco více. Myslím, že se jim pobyt u nás moc líbil a podle jejich slov tady nebyli naposledy.
Cestu z naší chatky zpět domů jsme prošli svižným krokem, všichni už jsme se viděli jak odpočíváme s něčím dobře vychlazeným v ruce a s nohama nahoře. Doma u nás na terase jsme zasedli kam se jen dalo a pustili jsme se do hodnocení dnešní akce. Do toho všeho pobíhalo ještě pár neunavitelných whippetů, kteří to nakonec taky vzdali a zalehli. Při nezávazných konverzacích dvě rodiny mých štěňat nakonec zjistili, že se dnes nevidí poprvé, že se již před lety setkali na jedné rodinné svatbě. Celkem úsměvné jak je svět opravdu malý. V pozdním odpolední náš sraz postuně řídnul, všichni účastníci se rozjeli za svými dalšími povinostmi a já jsem zůstala doma sama s příjemným pocitem, že se snad akce povedla a stane se tradicí.
Ještě pár momentek a fotek jednotlivých psů:
a po srazu někteří takto: 
Tak na viděnou na dalším srazu ...
